Ve čtvrtek 10. října jsem se spolu s Tomášem Pavelkou a Jirkou Duchkem zúčastnil konference na téma „Budoucnost důchodů“, kterou uspořádal v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky institut moderní politiky iSTAR.
Hned na úvod musím říct, že pořadatelé perfektně zvládli organizaci takto velké akce, ale hlavně vybrali velmi zajímavé hosty. Poprvé po roce 1989 se na jednom místě sešli zástupci všech důchodových komisí. Mezi hosty nechyběli akademici či zástupci národního rozpočtového výboru. Moderátor také nebyl žádný zelenáč, byl jím totiž Jiří Václavek z České televize, momentálně jedna z hlavních tváří Studia ČT24.
No a co jsme se tedy dozvěděli? Bylo toho opravdu dost, takže postupně. V prvním ze dvou bloků vystoupili: Ing. Miroslav Zámečník, ekonomický konzultant vlády. Varoval před hrozivým deficitem a konstatoval závěry z behaviorální ekonomie, tedy fakt, že Češi si na stáří spoří zcela nedostatečně. Doc. Ing. Daniel Münich, Ph.D., akademický ekonom z univerzity CERGE-EI, hned na začátku svého vystoupení varoval zprávou Českého statistického úřadu o neudržitelnosti veřejných financí po roce 2030 a poté se věnoval tématu skloubení rodičovství a kariéry, nadprůměrné délce studia či pozdějšímu nástupu na pracovní trh. Filip Pertold Ph.D., výzkumný pracovník na univerzitě CERGE-EI, ve svých patnácti minutách upozornil na stále se zvětšující počet lidí v důchodovém věku a řekl, že uchování náhradového poměru ve výši 40 % (důchod/průměrná mzda) bude velmi obtížné.
Druhý blok odstartoval profesor VŠFS Jaroslav Vostatek. Ten upozornil na nesrozumitelnost a nečitelnost systému, který nechápou občané, ale ani samotní politici. Poté nám také ukázal své návrhy na možnou reformu důchodového systému. Doc. Ing. Robert Jahoda, Ph.D., vedoucí katedry veřejné ekonomie na Masarykově univerzitě, pracoval s teorií, co by se stalo, kdyby Česká republika spustila kapitalizační pilíř ve formátu 3+2 % už v roce 1994. Prof. JUDr. Vilém KAHOUN, Ph.D., poradce předsedy vlády pro oblast sociálních věcí, téma pojal obšírněji než jeho předřečníci a zdůraznil potřebu ucelené koncepce sociálního zabezpečení. Přišel také s myšlenkou rozdělení důchodové reformy do dvou časových fází.
Za jedno dopoledne to bylo dost informací, takže jsme si dali oběd, popovídali si a pokračovali do odpolední části programu.
Odpolední blok odstartovala Mgr. Terezie Štyglerová z Českého statistického úřadu, která nám pomocí různých grafů a projekcí ukázala, jaký bude průměrný věk dožití, nebo jaká bude porodnost v roce 2100. Poté následovali předsedové jednotlivých důchodových komisí. Jako první vystoupil Ing. Vladimír Bezděk M.A., ekonom a předseda Bezděkovy komise, zdůraznil, že současná hranice důchodového věku je dlouhodobě neudržitelná, a proto se snažil zodpovědět otázku, jak zajistit stabilitu povinného důchodového pilíře. Ing. Otakar Hampl, Ph.D., předseda další důchodové komise, představil vizi moderního penzijního systému, který by byl založen na investicích, buď ve formě peněz, nebo dětí. Zdůraznil také, že na základě výše investic by poté byly vypláceny důchody. Prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D., rektorka Mendelovy univerzity v Brně a předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody, taktéž zdůrazňovala potřeby investic a jasných pravidel solidárního financování. Zmínila se také o tom, jak velký vliv mají akademici na výsledné zákony a reformy. Od jednoho z řečníků dokonce zaznělo, že p. Nerudová rozumí daním více než celé ministerstvo financí.
Na závěr vystoupila Ing. Michaela Matoušková, MPA, starostka Řečan nad Labem, která závěrem shrnula celou konferenci.
Akce byla opravdu vydařená a já doufám, že tohle byl od iSTAR jenom začátek. Přeju lidem z institutu další povedené akce a také děkuji mSTAN, že jsem se mohl zúčastnit.
Oldřich Horák, člen mSTAN
